Zmiz

28. října 2017 v 18:27 | Patt


zmiz! nemluv přestaň .... ' už to nechci .. odejdi .. tak moc se bojím tak rychle jsem v životě neběžela.
Mizeli za mnou domy, ulice .. byla noc já a strach , strach z opuštění z bolesti křivdy a z toho nejhoršího.. dívat se na to každé ráno je jako za trest bojím se že jednou se mi pomstí, sice se usmívá ale kdo ví co je uvnitř ani ten nejpřesnější rentgen mi nepoví co se všechno může stát když to nechám zajít tak daleko .. Vypadni odsud .. nechci Tě ,
nemohu se na Tebe dívat .
Prčo to nejde.
. proč se tak bojím stín je mi v patách a já se nemohu už ráno podívat do zrcadla .. musím to skončit.. strach sílí .. a až se zítra ráno probudím už se bát nebudu .. nebudu se bát sama sebe .. protože už nebudu žít ..
Nemohu žít sama se sebou.
až mě ohlodají krysy ..
a spálí na popel konečně budu mít klid .

Klid sama od sebe
 

Miluji jeho

19. října 2017 v 18:47 | Patt
Milý M.
je toho hodně co jsme za poslední dny zažili a ano mám strach že když udělám tenhle krok přijdu o všechno ..
Přemýšlím zda se to dá nějak zvrátit zastavit čas či se otočit a začít od znova... ale nejde to . Jsem citlivý člověk a dost nerozhodný ..
Vůbec si nejsem jistá svým rozhodnutím vím však že pokud jemu ještě nedám šanci budu si to vyčítat.
Ano možná budu nešťastná ale možná šťastná .. ano možná se vracím do vyznačených kolejí ale mám tu touhu a vášeň .. pokračovat s ním .. bojím se Tě odmítnout .. a přijít o Tebe jako o kamaráda a skvělého milence (co si budeme nalhávat bylo dost chvil kdy jsme myslela že odletím štěstím) Avšak tohle je vše pouze tělesná touha .. a já s Tebou o některých věcech neumím mluvit a mám pocit že asi ani nechci ..
Mám Tě ráda a právě proto Tě musím opustit .. abych neudělala další hloupost ..
Abych se podívala pravdě do očí.
Ty jsi pro mě byl vzrušení povyražení chvilková záplata .. a omlouvám se že jsem to nechala zajít až tak moc daleko .. strašně mě to mrzí .. a nechci aby Tě to bolelo ..
Tak moc bych si přála se rozdvojit a jednou částí zůstat u Tebe ..

odpust mi .. Miluji H.

MY

20. června 2017 v 21:34 | patt
Stmívá se a já myslím na Tebe… dívám se na tu velikou prázdnou postel a vzpomínám a představuji si jak bylo krásné Tě v ní mít. Moci položit knihu, počítač a jít si k Tobě lehnout nechat se obejmout a slyšet od Tebe slova ,, Miluji Tě a všechno bude dobré, sladké sny kotě!" Tak moc mi chybí slyšet Tvůj hlas, tvé objetí a dotek, kterým si mi dokazoval, že jsem pro Tebe nějakým záhadným způsobem důležitá a že Ti na mě záleží. Postel je prázdná nad ní je veliký nápis MEMORIES a spousty našich fotek kdy jsme byly šťastní a užívali si společných chvil.
Piju čaj sedím na druhém konci pokoje a vůbec se mi nechce spát i přestože jsem spolykala dostatek prášku na spaní , mám ještě energie na rozdávání a pitom mi jí strašně chybí.
Kolem mě se pomalu rozprostírá tma a já toužím po tom aby si mi napsal, přijel za mnou a lehl si vedle mě, nemusel by si se ani dotknout stačila by mi jen tvoje energie v pokoji.
Milý světe chápu, že někdy musíme projít hodně zkoušek abychom dostali opravdu to co chceme a potřebujeme a po čem z celého srdce toužíme, ale prosím Tě vrať mi tu osobu, která mi dokáže rozsvítit každý den, která mě obejme když to nejvíc potřebuji, která pro mě má pochopení a umí mě podpořit, tu osobu s tak velikou náručí, že se do ní mohu celá schovat a budu v bezpečí.
Kdyby si náhodou někdy tyto řádky četl.. prosím odpust mi a přijď za mnou. Toužím po Tobě, po naší společné lásce po objetí a radosti, kterou si umíme dávat a já to vím.
Znám pocit samoty a neříkám, že není fajn být sám ale občas a skoro ve většině času chc i s Tebou sdílet mé myšlenky nápady a zážitky, jsem plná dojmů a radosti. Avšak chybí mi jedna část, abych mohla být zase celá.. ta druhá část mne se schovává někde na temné straně síly a já jí prosím aby našla světlo a šla za mnou na tu správnou.
Jsme tým …
Milý světe podruhé.. věřím, věřím nejen v sebe v nás a v sílu nad námi, která ví co dělá a vede nás správným směrem, a proto oznamuji. Že se nevzdám .. až do poslední chvíle kdy to bude možné budu stát při Tobě a budu si přát Tě mít zase po svém boku ..
Abychom opět mohli být šťastní a mohli nechat minulost minulostí …
 


Před posvátném

18. dubna 2017 v 20:45 | Patt
Podívej se mi do očí a řekni, že to není pravda . Chci tak strašně bych si přála a Ti důvěřovat, ale ty si to nazasloužíš. Tak dlouho už jsem se od Tebe necítila milovaná, tak dlouho čekám na ten dotyk při kterém mi přebíhá mráz po zádech, čekám čekám stále jen na něco čekám.... jsem slabá .. nemám chuť se dál snažit a zároveň nemám chuť to vzdát. Víš jsi člověk o kterého by se dalo bojovat .. ale zasloužíš si to i po druhé. Jenou už jsem si Tě utrhla .. Toužila jsem po Tobě .. Ano udělala jsem spousty chyb také .. ale právě proto mi ty síly dochází protože u Tebe už se mi to děje po druhé. Mám strach.. bojím se sama sebe .. bojím se zapípání Tvého telefonu .. co když Ti píše ona .. co kdyby si jednou vypnul ten telefon a řekl .. pojď půjdeme se tulit, nebo pojď zahrajeme si karty. Šla bych hned bych po také nabídce skočila. nechci žít bez touhy, bez naděje, ve strachu a bezmoci . to radši i přes to , že Tě Miluji jí Tě přenechám...

Zaslepená vášeň

21. ledna 2017 v 15:13 | Patt
Byla jsem očarovaná jeho myšlenkou, hlasem, toužila jsem se dozvědět více .. asi po 10 minutách jsem si všimla kde jsem a co vlastně dělám... Stála jsem u metra s mužem v hábitu velmi pěkné hnědé kožené barvy, jeho silný hlas, jemné ruce a jasně modré oči mě přitahovaly.
Chtěla jsem znát jeho pravdu, o čem vlastně mluví, jaký názor zastává a k čemu potřebuje mou přítomnost.
Jak je možné, že jsem ho zaujala zrovna já, čím víc jsem nad tím přemýšlela, říkala jsem si ten člověk si mě nevybral jen tak jsem vyvolená, on si mě vybral a já bych měla zastávat jeho názor na tento problém.
Bylo už moc hodin, a tak jsem se s ním rozloučila a řekla, že už bohužel musím jít, ale budu přemýšlet o jeho nabídce a jeho myšlence a co ho k tomu vede. Dal mi knihu a řekl, Budu tu i zítra". s těmito slovy jsme se rozloučili.

V noci jsem se probudila a jediné co jsem si ze snu pamatovala byly jeho oči a hlas, přidej se k nám, potřebuji Tě jsi pro mě velmi důležitá. Ty jsi vyvolená.

Vstávala jsem celá zmatená a musela ho vidět, sakra musím do práci teď tam nebude to nestihnu.
Po dlouhém pracovním dni jsem se vydala na stejné místo jako včera. Byl tam stál tam ve stejné póze s úsměvem se svýma očima a s knihami v košíku. Jeho oči mě zachytily hned v počátku a mně po zádech přeběhl mráz.
Chtěla jsem ho věděla jsem, že musím jeho mít a, že udělám vše co mi řekne.
Jeho potřebuji k životu on je má cesta, moje krédo.
At už propagoval cokoli chtěla jsem s ním, a tak jsem se přiblížila s myšlenkou, že cokoli bude chtít udělám, provedu.

Přivítal mě a čekal co mu povím, a tak jsem začala, myslím na Vás celý den i noc, chtěla bych jít vaší cestou, tou nejkrásnější, cestou lásky s Vámi".
S temným výrazem se usmál a byl nadšen, podal mi letáky a knihy.
Co naplat, že jsem rozdávala a propagovala infanticidu, pokud tomu věřil, že to tak má být já také a bude nás stovky. Mohla jsem být s ním a pod jeho nadvládou, po ničem víc jsem netoužila s ním bude život krásný.

Svlékání

30. prosince 2016 v 19:48 | Patt
Nauč se alchymii, kterou vládne opravdový člověk:
V té chvíli, kdy přijmeš obtíže, které ti byly dány,
dveře se otevřou.
Vítej těžkosti jako starého známého.
Vtipkuj nad utrpením, které ti způsobil přítel.
Smutek jsou hadry starého oblečení,
které sloužilo, aby krylo, pak je čas je svléci.
Toto svlékání
a nahé tělo uvnitř,
je sladkost, která vystřídá žal.
-Rúmí

Srdce z kovu

24. listopadu 2016 v 20:00 | Patt
To co k Tobě citím mě táhne k zemi .. nemohu se nadechnout je mi úzko a mám děsný strach. Bojím se toho ,že když něco udělám všechno zničím .. pokud vlastně vůbec něco je .. Náš příběh je velmi neobyčejny ale pro někoho naprosto všední.. Potkala jsem Tě když jsem potřebovala rozveselit ale stále byla uprostřed černobílého vztahu. Ty jsi přišel jako hvězda, která mi najednou vdechla život, měla jsem radost, úsměv a cítila jsem tep svého srdce. Povídali jsme si každý den každou minutu kdy jsme mohli, naše nenápadné pohledy přes mistnost, nenápadná otření našich těl a něžné doteky mi přinášeli neuvěřitelné pocity nejen po těle ale i po duši. Chtěla jsem víc dokud jsem si neuvědomila, že Ti vlastně sebe dát nemohu zapomněla jsem doslova na tu druhou osobu, která se mnou sdílí jeden dům, pokoj i postel.. Nechtěla jsem na to myslet a přála jsem si aby byla jen naše bublina radosti a potěšení z toho druhého. Tolik energie a síly jsem chtěla cítit už avěky.. tu bolest, která tam byla v tom druhém partnerství jsem chtěla vypustit a zničit .. zmrazit apomenout.. Proč nemůžeme zapomenout proč prostě nejde zmáčknoout knoflík..
To, že Tě Miluji jsem si uvědomila až moc pozdě až když jsem už to něco mezi námi přetrhla.. bolí mě to a chtěla bych vrátit ty okamžiky touhy a něhy..
Citím a vidím jak se máš k jiné a já se potápím .. nemám kotvu ani lano, které by mě vytáhlo z vody mám jen své srdce, srdce z kovu, teré mě táhne na dno dokud mi nedojde kyslík...

Z bílého rudá

7. listopadu 2016 v 21:03 | Patt
Všude byla krev ale lidé chodili dá l.. nikdo se nezastavil neohlédl se jestli něco nepotřebuji .. pořád jsem měla na jazyku jeho chuť jeho jméno v očích ten prokletý výraz na rukou zbytky doteků, něhy a lásku v srdci .. Ta ale pomalu mizela
I když jsem vlastně pořád chtěla víc věděla jsem ,že už nidky se to nezopakuje .. když jsem ráno vyšla z bytu můj kabát n toto podzimní počasí byl čistě bílý .. Včera jsem ho nechala vyprat. To jsem ovšem nečekala ,že dnes získá rudou příchuť s nádechem hutné krve.
V dálce ležela kulička kterou to celé začalo proto je tady teď tolik bolesti a utrpení. Mám za to ,že kdybych Ti jí nedala .. mohla bych být dneska v pořádku. Pochopila jsem to jasně už mě nemáš rád ale proto přece ještě nemusím umřít .. já to vím .. vím ,že máš jinou a přeji si aby si byl šťastný .. Ale víš kdo to vlastně je .. Ona Tě můj milý zničí .. až se o ní dozvíš to nejdůležitější .. Až se budeš svíjet v bolestné křeči .. za to ,že si mi ušpinil mou vlastní krví ten nejdražší dárek co mi dala ano .. Má sladká lásko je to moje sestra .. a proto spi dnes sladce...

Noční myšlenka

30. října 2016 v 21:08 | Patt
Podívej se kolem sebe .. co vidíš ?
V tuto chívli asi tmu .. ale i ve tmě je přece světlo .. každý vidíme co vidět chceme ..po čem toužíš:? co chceš? Ano tytto otázky všichni moc dobře známe dávají nám je roidče, ve škole i momo ní..
Jak má člověk vědět pro co je na tomto světě určen. V tomto životě chci být emm.
a c o jsem byla v tom minulém.. jistě do minulosti se dívat nemáme.. ale pokud se do ní nepodíváme nemůžeme se poučit z chyb .


Ty jsi moje chyba jsi můj hřích i má vášeň má touha jsi všechno co n a tomto světě zrovna v tuto chvíli potřebuji.
Když zavřu oči vnímám tvoji vůni. Když se projdu po ulici vidím aspoň 5 lidí Tobě podobných .. Mám chuť zakřičet na ně tvé jméno ale v poslední chvíli se zarazím a uvědomím si ,že jsi vlastně uplně jinde.




ZRAK

25. srpna 2016 v 13:21 | Patt
Nádech, křik a světlo .. Něco tak nádherného ale sami si to ani nepamatujeme. Nevíme ani kdy kde a jak se to stalo ale bylo to tak prtože kdyby ne .. Tak tady nesedíme nečteme, nesmějeme se nepláčeme nespíme.
Bez nádechu by nebyl výkřik .. proto je dech pro nás tak důležitgé aby jsme mohli dát najevo své pocity emoce .. Já si to ale pamtuji . Vzpomínám si jak jsem otevřela oči a první co jsedm viděla byla moje usmívající se maminka. Vypadala tak moc šťastně, chovala mě líbala dala mi jíst a pít. Byla pro mě mým vlastním bohem.
Po týdnu blaha jsem jí ale neviděla .. co se děje proč je všude tma ?? .. Křičela jsem ale nikdo mi neodpovídal ..ztratila jsem zrak .. Doktorka si spletla prášky a já oslepla.. je lepší ztratit zrak až po chvíli .. Jsem šťastná protože moje vpomínka je na mou krásnou maminku viděla jsem jí .. Byla to má první a zároveň poslední vzpomínka.
Děkuji mami

Kam dál