Listopad 2016

Srdce z kovu

24. listopadu 2016 v 20:00 | Patt
To co k Tobě citím mě táhne k zemi .. nemohu se nadechnout je mi úzko a mám děsný strach. Bojím se toho ,že když něco udělám všechno zničím .. pokud vlastně vůbec něco je .. Náš příběh je velmi neobyčejny ale pro někoho naprosto všední.. Potkala jsem Tě když jsem potřebovala rozveselit ale stále byla uprostřed černobílého vztahu. Ty jsi přišel jako hvězda, která mi najednou vdechla život, měla jsem radost, úsměv a cítila jsem tep svého srdce. Povídali jsme si každý den každou minutu kdy jsme mohli, naše nenápadné pohledy přes mistnost, nenápadná otření našich těl a něžné doteky mi přinášeli neuvěřitelné pocity nejen po těle ale i po duši. Chtěla jsem víc dokud jsem si neuvědomila, že Ti vlastně sebe dát nemohu zapomněla jsem doslova na tu druhou osobu, která se mnou sdílí jeden dům, pokoj i postel.. Nechtěla jsem na to myslet a přála jsem si aby byla jen naše bublina radosti a potěšení z toho druhého. Tolik energie a síly jsem chtěla cítit už avěky.. tu bolest, která tam byla v tom druhém partnerství jsem chtěla vypustit a zničit .. zmrazit apomenout.. Proč nemůžeme zapomenout proč prostě nejde zmáčknoout knoflík..
To, že Tě Miluji jsem si uvědomila až moc pozdě až když jsem už to něco mezi námi přetrhla.. bolí mě to a chtěla bych vrátit ty okamžiky touhy a něhy..
Citím a vidím jak se máš k jiné a já se potápím .. nemám kotvu ani lano, které by mě vytáhlo z vody mám jen své srdce, srdce z kovu, teré mě táhne na dno dokud mi nedojde kyslík...

Z bílého rudá

7. listopadu 2016 v 21:03 | Patt
Všude byla krev ale lidé chodili dá l.. nikdo se nezastavil neohlédl se jestli něco nepotřebuji .. pořád jsem měla na jazyku jeho chuť jeho jméno v očích ten prokletý výraz na rukou zbytky doteků, něhy a lásku v srdci .. Ta ale pomalu mizela
I když jsem vlastně pořád chtěla víc věděla jsem ,že už nidky se to nezopakuje .. když jsem ráno vyšla z bytu můj kabát n toto podzimní počasí byl čistě bílý .. Včera jsem ho nechala vyprat. To jsem ovšem nečekala ,že dnes získá rudou příchuť s nádechem hutné krve.
V dálce ležela kulička kterou to celé začalo proto je tady teď tolik bolesti a utrpení. Mám za to ,že kdybych Ti jí nedala .. mohla bych být dneska v pořádku. Pochopila jsem to jasně už mě nemáš rád ale proto přece ještě nemusím umřít .. já to vím .. vím ,že máš jinou a přeji si aby si byl šťastný .. Ale víš kdo to vlastně je .. Ona Tě můj milý zničí .. až se o ní dozvíš to nejdůležitější .. Až se budeš svíjet v bolestné křeči .. za to ,že si mi ušpinil mou vlastní krví ten nejdražší dárek co mi dala ano .. Má sladká lásko je to moje sestra .. a proto spi dnes sladce...