Z bílého rudá

7. listopadu 2016 v 21:03 | Patt
Všude byla krev ale lidé chodili dá l.. nikdo se nezastavil neohlédl se jestli něco nepotřebuji .. pořád jsem měla na jazyku jeho chuť jeho jméno v očích ten prokletý výraz na rukou zbytky doteků, něhy a lásku v srdci .. Ta ale pomalu mizela
I když jsem vlastně pořád chtěla víc věděla jsem ,že už nidky se to nezopakuje .. když jsem ráno vyšla z bytu můj kabát n toto podzimní počasí byl čistě bílý .. Včera jsem ho nechala vyprat. To jsem ovšem nečekala ,že dnes získá rudou příchuť s nádechem hutné krve.
V dálce ležela kulička kterou to celé začalo proto je tady teď tolik bolesti a utrpení. Mám za to ,že kdybych Ti jí nedala .. mohla bych být dneska v pořádku. Pochopila jsem to jasně už mě nemáš rád ale proto přece ještě nemusím umřít .. já to vím .. vím ,že máš jinou a přeji si aby si byl šťastný .. Ale víš kdo to vlastně je .. Ona Tě můj milý zničí .. až se o ní dozvíš to nejdůležitější .. Až se budeš svíjet v bolestné křeči .. za to ,že si mi ušpinil mou vlastní krví ten nejdražší dárek co mi dala ano .. Má sladká lásko je to moje sestra .. a proto spi dnes sladce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama